Karneval byl radost a oslava. Pro krátké období zmizely společenské třídy. Nikdo nevěděl, kdo je pod maskou. Všichni se veselili a radovali společně. Různí lidé se náhodně potkávali.

Ano, během karnevalu mizely třídy. Ale ne tak dokonale, jak by někteří chtěli. Kdo hledal jen dobrodružství či krátkou a divokou lásku, ten víc neřešil. Ale někdo doufal, že narazí na někoho, kdo po shození masek bude výše a pomůže mu také nahoru.

Silvia byla prostá žena. Nebyla už úplně nejmladší, ale stará rozhodně taky nebyla. Žila sama. Její muž, dělník v docích, měl při práci nehodu a Silvia ovdověla. Děti neměli a Silvia neměla nikoho nového. Vlastně ho ani úplně nehledala. Sloužila v domě rodinu Forza a bylo potřeba, aby tam trávila spoustu času. Pokud by se měla někdy znovu vdát, už rozhodně ne za dělníka, ale někoho, kdo se o ni postará.

Rodina její věrnost dokázala zaplatit a tak si Silvia opatřila honosné šaty na každoroční karneval. Silvia tančila, bavila se… ale také se dívala po lidech. Své drahé šaty dávala na odiv a sama nehledala muže v prostém oblečení. Sledovala také náznaky vybraného chování. Užila si drobné románky, ale nic, co by ji zaujalo. A tím to pro letošek skončí, nastává poslední karnevalová noc.

Na náměstí Santa Maria Formosa spatřila muže, podle držení těla zralého věku, ale ještě plného sil. Pohyboval se elegantně a s jakousi rozvahou a nadhledem. Jako znamení Prozřetelnosti měl kostým velmi ladící k jejímu. To jí pomohlo k upoutání pozornosti. Netlačila na pilu, spíš nechala jeho projevovat aktivitu. Netrvalo dlouho a vyrazili úzkými a temnými benátskými uličkami. Silvia neví, kam jdou. Zastávka u kanálu, odkud zamávají párům vezoucím se v gondolách. A brzy přijde ta chvíle, kdy dorazí k němu.

Kdo ví, koho Silvia uvidí, až nastane konec karnevalu a bude čas sundat masku…