Sukuby nejsou zlé. Vlastně nabízí věci, které má většina lidí ráda. Ale i tak na to může někdo doplatit.

Pan Hynek z Větřní byl dobrý zeman. Byl čestný a spravedlivý, o panství se staral, lidi ho měli rádi, s lenním pánem vycházel dobře. Dokud nepotkal sukubu. Stárnoucí muž, mnoho let vdovec, prostě neodolal svodům. Naopak, uvolnila se v něm stavidla. Starý pán si užíval a starost o léno, ale i malého synka Huberta, se vytratila. Bylo by snadné říct, že ho sukuba uhranula. Ale pravdou je, že to byla jeho vůle. Na stará kolena se vrhnul do užívání života. Bohužel, se zábranami ho opustila i zodpovědnost.

Panství chátralo, vesničanům se nedostávalo péče a opory. Hynkův majetek se rozplynul v zábavách. V okolí se usadili lapkové. Zeman přestal plnit lenní povinnosti. Po nějaké době už to nešlo ignorovat. Lenní pán ho zprostil závazku a panství mu odebral. Hynek se přesunul do malé opuštěné chalupy u lesa. O malého Huberta se postaral kmotr, který mu zároveň dával výcvik bojovníka. Hubertovi přestěhování vlastně ani nevadilo, stejně většinu času trávil u sukuby v jeskyni. Jednoho dne se stalo to, co se muselo čekat – Hynkovo srdce nevydrželo nápory orgií.

Ve vesnici to zjistili až časem, když i zřídkavé návštěvy bývalého zemana ustaly. Pozdě našli jeho tělo v prázdné jeskyni. Sukuba byla pryč. Ač stvůra nelidská, chovala k milenci city a nechtěla zde být sama.

Hubert mezitím dospěl. Stal se žoldákem, co jiného měl dělat. Pád svého rodu i smrt otce zazlíval sukubě. A pak jednou získal informaci, kde se nachází. Vydal se na dlouhou cestu divokou krajinou, aby se pomstil…

Poděkování:

Děkuji všem zúčastněným, bez kterých by nemohl tento set nikdy vzniknout. Především modelům – sukubě Míše Volákové a bojovníkovi Joeovi Weremu. Za maskování a líčení, dodávky teplých nápojů během chladného dne Haně Katarině Pačesové a asistentovi Martinovi Madmanovi Lebduškovi za veškeré pomocné práce, aby vše vypadalo tak, jak mělo.