Zkusím napsat pár postřehů, spíše nesouvislých glos. Ale snad trochu přiblíží, co uvidíte na fotkách. Nebudu to párovat, v zásadě jde u obojího o vyvolání atmosféry.

Špetka (pre)historie

Na Maltě jsou nalezeny nejstarší dochované lidské stavby.  Jejich fotky zde nenaleznete – sice jsme je navštívili, ale byla kolem nich vybudován ochranný „stan“. To sice chápu z pohledu ochrany těchto vzácných památek, ale co si budeme povídat – atmosféře to rozhodně neprospělo. Z dávných dob  jsou tam záhadné koleje – nevíme jak, ale hlavně PROČ je tehdy vyrobili (takže je jasné, že jsou za tím mimozemšťani 🙂 ). Ale i po tisíciletích jsou jasně vidět, koleje, křižovatky a „nádraží“. Jen vědět, proč si s tím dali tolik práce (sekejte to ve skále kamenným nářadím… aha, vlastně mimozemšťani).

Hlavní město

Na ostrově, kde je nejvíce slunečních hodin v Evropě, nám první den pršelo. Zas tak mám hlavní třídu víceméně bez lidí a ještě s pěknými odlesky. Ve Valettě -hlavním městě – žije asi 6500 lidí. A přistávají u ní obří turistické lodě, takže tam denně vyběhne násobně více turistů.

Je to město bytelné, starobylé a přes auta to z něj jde cítit. Tvoří ho jen jedna širší ulice, která je turistickým bulvárem a pak jen směsice úzkých uliček, kde tak akorát projede jedno auto a mají zpravidla jen jeden chodník o šíři tak půl metru. Což dělá dojem lehké klaustrofobie a spíše zapadlých čtvrtí jiných metropolí. Zde je to standard. Výhodou je, že jen pár kroků z hlavní třídy dělá chůzi po městě klidnou až osamělou. A dá se najít zákoutí, která jsou úžasná, ale nikdo tam není.

Trojměstí

Protože ostrov je členitý, na jednotlivých výběžcích vnikly pevnosti, které skvěle chránily přístav. Z nich pak vyrostla městečka a ta se posléze, jak růstem, propojila do tohoto trojměstí. Vlastní části jsou Vittoriosa, Cospicua a Senglea. Je to druhá strana přístavu a vyhlídka na Vallettu.

Jako jinde na Maltě, je tam jednotícím prvkem barva kamene, jižní architektura s britskými prvky. A jako bonus muzeum inkvizice (která jednu dobu rytířům dost zatápěla) a vyhlídka na maltské ateliéry, kde se natáčelo mnoho filmů.

Mdina, Mosta, Marsaxlokk

Mdina je původní sídelní město uprostřed ostrova. Historická část je malinká, ale krásná a malebná. Na zběžné procourání stačí půl hodiny, ale umím si představit tam courat i mnohem déle. Jen to není na okukování stále něčeho nového, ale spíš na prodýchání atmosféry. Tu bohužel trochu ruší jedna věc: bylo nám řečeno, že tam bude klid, že do města nesmí jezdit auta. Ale tak nějak jsem nepočítal, že i když tam fakt (skoro) nejezdí, tak parkují všude. A krásná brána (kterou se mi nepřekvapivě nepovedlo zachytit bez lidí) si zahrála ve Hře o trůny.

Z Mosty jsme viděli pouze její chrám. Ale ten je zevnitř krásný a působivý. Za 2. sv. války během bohoslužby proletěla střechou bomba, ale nevybuchla. Na stropě je přes obnovenou fresku zachována stopa po díře a v kostele je uložena maketa oné bomby.

Marsaxlokk je „malebná rybářská vesnička“, která láká na barevné loďky a trhy. Na rovinu – tohle mě vůbec neoslovilo. Loďky sice byly roztomilé, ale … Trh byl prostě trh, vedle zajímavých věcí i hromady cetek. A v pozadí všemu vizuálně dominuje velký přístav a plynová elektrárna )jediná velká elektrárna na Maltě). Takže po „malebné vesničce Luss“ ve Skotsku jen potvrzení, že „malebným vesničkám“ se mám vyhýbat. 🙂

Moře a útesy

Jakožto suchozemskou krysu mě moře přitahuje, hlavně když na něj můžu koukat ze břehu. 🙂

Sliema je hlavní „hotelový“ výběžek u Valetty. Důsledkem je, že je tam děsná nuda a není moc kam jít, pokud vás nebaví sedět na restaurační zahrádce na chodníku u silnice a nebo zapadnou do nějakého zábavního klubu. Ale pak jsme objevili, že se dá sejít za městské hradby až k moři, kde jsou útesy z usazenin (často včetně zkamenělých mušlí, moc hezké). Takže jsme se vybičovali a dvakrát tam vyrazili na východ slunce.

Malta má krásnou a divokou krajinu. Bohužel není moc vidět. Nepočítá se tam s nějakou turistikou – prostě dojet, podívat se (ideál pro japonské turisty: nechat se dovézt, nacvakat a nechat se dovézt dál) a nic moc víc. I když je kapesní, nejsou stezky, chodníky a každý pozem má kolem sebe zídku. Možná se tam dá chodit, ale nezkoušeli jsme, moc nevím.  Takže mám vyhlídky od útesů Dingli, vyhlídky a okolí paleo-chrámů Hagar Quim a Mnajdra a okolí Blue Grotto (dovnitř jsme se bohužel nedostali, byly vlny a tak nebyly prohlídky). No a pak…

Ostrov Gozo

Ten jen takový zmenšený hlavní ostrov. A znatelně zelenější. Jsou tam pěkné výhledy (třeba nad jeskyní nymfy Calypso – té, co na pár let lapila Odyssea), soliště (to jsou ty čtvercové bazénky, kde se odpařuje voda a získává mořská sůl), samozřejmě spousty kostelů, krásné pobřeží, kde ještě do předloni stálo slavné Azurové okno pevnost v největším městě ostrova – Victorii.

Sorry, že jsem se trochu rozkecal, tak už fotky.