I letos stále trval zákaz profesionálních fotoaparátů a tak jsem si musel vystačit s kompaktem. Opět jsem měl záměr, že to nebudu moc hrotit, že to vezmu v klidu. Výsledkem bylo, že jsem vypustil několik „ranních“ kapel, na které bych jinak rád šel (z hlavy třeba Dragony, Blodbound nebo Shakra – přiznám, že u druhých dvou mě s odstupem mrzí, že mě přemohla lenost). Letos byla ale pro mě docela silná sestava (hlavně první dva dny), takže to nakonec stejně skončilo řadou hodin stání vepředu. Nejvíc asi první den, tuším 11 hodin.

  • 1. den
    Infected Rain, Gloryhammer, Sinner, Loudness, Van Canto, Annihilator, In Extremo, Powerwolf

    • Infected Rain: front woman, ale spíš drsnější styl, než operní zpěv. Přišel jsem ke konci, tak jsem jen nestihl moc poslechnout, ale na první a letmý  dojem mě to zaujalo, mělo to celkem energii.
    • Gloryhammer:  parodie na klišé powermetalu je velmi zábavná a poslouchatelná i sama o sobě. ta parodie tomu dává další dimenzi.
    • Sinner: parádní. Jen mi přijde vtipné, že prakticky kompletní sestava Primal Fear má (kromě zpěváků) 3 různé kapely – PF, Sinner a Voodoo Circle – chlapci jsou docela hyperaktivní. A navíc – jediná kapela, co jsem viděla, co měla pa pódiu bar.
    • Loudnes: nejslavnější japonské heavymetalová kapela. To zní hustě. A husté to bylo. Je to opravdu čistý heavy metal Maidenovského typu, podle bundy japonské fanynky, co byla přede mnou měli vloni 30-leté výročí. Jeli na jednu kytaru a nemůžu se zbavit dojmu, že kdyby měli i druhou, se kterou by se doplňovali, bylo by to naprosto mazácké.
    • Van Canto: co tady říkat? Metalová kapela bez nástrojů, pouze s bubny, jinak a capella. Super. Snad jen výtka, že Fear of the Dark a Master of Pupets dali jen kousek, zrovna tyhle dvě bych snesl celé.
    • Annihilator: jak na trash nejsem, tak tohle můžu. Hlavně starší věci. Navíc Jeff Waters mi přišel celkem naspídovaný a lítal po pódiu jak urvaný, takže zas super.
    • In Extremo: to není nic moc pro mě. Takový medieval Rammstain. Takže zastánci folku a R. mohli být naprosto unešeni. Pro mě nic extra, ale zas přežít to šlo. Spousty efektů.
    • Powerwolf: klasika. Velká show, dobrá hudba (žádný trapas), spousty efektů… Jako – super. Ale už tam není ten WOW efekt, jako dřív. Hecování davu mi přišlo krapet na sílu, na to, že lidi totálně reagovali od samotného počátku.
  • 2. den
    Nocturnal Rites, Avatarium, Turisas, Arch Enemy, Helloween

    • Nocturnal Rites: pánové jsou zpět. Sice to asi není úplně 1. liga, ale pro fanoušku poweru povinnost. Zpěvák super hlas a sbory v refrénech jsou prostě boží. I naživo. Šlapalo jim to pěkně, basák musel jen ta nějakých houbičkách – byl neuvěřitelně vysmátý a pozitivní. Zásadní chyba: nehráli Avalon.
    • Avatarium: o tom jsem předem slyšel, že je to progressive doom, což mi znělo jako double nuda. Takže pak přišlo dost příjemné překvapení – nebylo to doomově pomale nudné, docela to šlapalo, jedna písnička byla vyslovený vypalovačka. Bonus zpěvačka, která měla dost netypický hlas. Pocitově mi nepřišel jako z žádné metalové kategorie, spíš něco jako trochu lízlého šansonem nebo tak – ale dohromady to fakt dobře fungovalo (přestože na mě to bylo obecně spíš pomalejší).
    • Turisas: fajn.Těšil jsem se a ně a nezklamali. Jen měli tak hnusně členité a výrazné pozadí, že nešli rozumně fotit (s jejich kostýmy a těmi pomalovanými tlamami se na to vysloveně ztrácí). A asi bych si představil víc písniček (asi tak všechny ::D) z desky Stand up and fight.
    • Arch Enemy: no, možná jsem stál na blbém místě, ale pro mě jeden z TOP5 nejdrsnějších koncertů, co jsem zažil – zezadu dost výrazný tlak (držel jsem se oběma rukama zábradlí a snažil chránit 2 malé holky přede mnou), nad hlavou dálnice (protože jsem neměl další ruce, sem tam mi někdo spadl za krk nebo kopl do hlavy) a od pódia nás flambovali (ohňomety byly sklopeny relativně nízko nad publikum).  Překvapivě se mi v těch pár klidnějších chvilkách (tj. na začátku cca během prvních 2 písniček) asi nejlepší fotky AE, co jsem kdy udělal.
    • Helloween – Pumpkins United: naprostý mazec, pro mě top festivalu. Zapojovali se všichni 3 zpěváci (Kai nestál stranou), těžiště ve starých deskách  a i v kapele super energie – zjevně křivdy minulosti zapomenuty. Plus Kai se prokázal (zase) jako super skladatel a složil písničku Pumpkins United speciálně pro toto turné a všechny 3 pěvce. A musím říct, že s Kaiovými skladatelskými schopnostmi a tímto triem zpěváků bych si uměl představit desku a fakt bych se na ni těšil.
  • 3. den
    The Unity, Kamelot, Avatar, Lordi, Dirkschneider

    • The Unity: paráda. Henjo, parádní italský pěvec a energičtí šedovlasí basák a kytarista – to jelo.
    • Kamelot: docela dobré, ale jedno velké zklamání – až na Forever a tuším ještě jednu věc zcela ignorovali Khanovu éru. Za mě teda dost zásadní průšvih u takto starší kapely.
    • Avatar: mno… hudebně jsou mimo mě. Zpěvák má celkem zajímavý schizofrenní hlas, ale jinak do toho jen řezali a nic, Abych si vypůjčil slova jednoho známého, která pronesl, když jsme drbali moderní jazz: „Všichni jsou výborní instrumentalisti… ale nějak mi v tom chyběla hudba.“ Avatar mě ale bavil kvůli opravdu vymazlené freak-show a maniakálnímu zpěvákovi.
    • Lordi: hudebně mě bavila tak první 3 alba, pak už mi přišli vyčpělí. A letos mi přišla vyčpělá i jejich show. Kdo nějakou viděl, tak nuda. Snad žádné nové scénky a rekvizity, vše opakované, žádná energie. Za mě už jsou asi v kómatu.
    • Dirkschneider: kdo mě zná, tak ví, že malého jedovatého skřeta nemám rád. Vlastně jsem na něj zůstal jen kvůli písničkám Accept. (Když jsem se s někým bavil, napadlo mě, že současné písničky Accept jsou i se starými fláky zcela srovnatelné a chybí jim vlastně jen jedna jediná věc: nostalgie.) Ale koncert mi přišel strašně studený, bez náboje. Když jsem zjistil, že se mnou nic nedělá ani Princess of the down a Restless and Wild, zjistil jsem, že jsem tam zbytečně a šel jsem. Dle svědků pak byla druhá půlka horší, prý Udo znatelně nedával hlas.
  • 4. den
    SSoGE, Masterplan, Destruction, Orden Ogan, Doro, Korpiklaani, Gene Simmons

    • Masterplan: fajn, příjemné. Nebyla to velká show, „jen“ zahrané písničky, ale za mě OK. Co taky čekat za tisíce slonů u koncertu za plného parna po druhé. A zpěvák měl fakt super hlas (přiznám se, že jsem je nesledoval, co odešel Jorn.)
    • Destruction: další trash. Pro mě úplně ne, ale nebylo to vysloveně nepříjemné, přežít to šlo v pohodě. 🙂
    • Orden Ogan: parádní.  Zpěvák měl zlomený palec, takže na jednu kytaru a překvapivě to bylo fajn, šlapalo to. Pokud kytaru nepouštěli ze samplu a fakt hráli živě, ani bych nepoznal, že chybí.
    • Doro: její písničky mě extra neberou, ale koncert totální mazec. Za mě nejlepší toho dne. Kde ta baba bere energii? Neuvěřitelná.
    • Korpilaani: Jonne Järvelä byl na sračky. Jako – nějaké promile má asi vždy, ale taky to bylo dost. Zvláštní je, že když zpíval, nepoznal bych to, lítal tam, ale mezi písničkama – na začátku tam stál, opíral se o mikrofon a klátil se, čekal jsem, že sletí. Mezi písničkama mluvil dost z cesty (chvílema jen finsky). Koncert oživil kytaristra a houslista Fleretu, kteří zahráli Fleretí song Vizovice a pak Korpiklaaní Beer, beer s českým textem. Takže dohromady docela funny.
    • Gene Simmons: za mě dost trapas.
      • Nejdřív pozitiva:
        • pár písniček Kiss, pár čistokrevných rock’n’rolů, kterými vše začalo – jako exkurz do historie osvěžující.
        • Hostující Doro a Korpíci – obojí to dost oživili z pohledu dojmu a energie.
        • Doprovodná kapela – fajn, sympaťáci.
        • Rupla mu struna na base a vyslal kytaristu sehnat mu jinou (WTF? Gene Simmons vozí jen jednu, nemá náhradní?). Během té doby řekl jednomu „hraj něco“, pak vzal kytaru a kapela něco jamovala. Za mě nejpříjemnější a nejhezčí moment koncertu. Pak mu přinesli basu Korpíků.
      • Teď to špatné – vlastně jen dvě věci, ale totálně mi zmršily dojem z celého koncertu:
        • Asi na 3 písničky si dotáhl nějaké fanoušky co mu měli zpívat. Oni zjevně předem nevěděli, co bude, takže tam stáli a čučeli, on je nutil. To celé pokaždé děsně trvalo – naprostá ztráta času. Přišlo mi, že má smlouvu na čas a takto loví minuty, asi se mu nechtělo místo toho přidat nějaké písničky. Takže to pokaždé totálně zazdilo jakékoliv náznaky atmosféry.
        • To nejhorší – jeho vtipy. Rozhodl se, že bude sršet humorem. Ale jeho humor byl dost jedovatý, srážel a urážel ostatní. Prostě trapné. Choval se jako rock star, ale v tom nehorším významu slova. Takže za mě  – děkuji ne, raději knihu.