Zákaz zrcadlovek (v prapodivné formulaci „profesionálních fotoaparátů s dlouhým přídavným objektivem“) stále trval a nejspíš se už nezmění. Čert ví proč najednou, po x letech, začalo organizátorům vadit, že si pár lidí (!) přiveze na festival zrcadlovku.
Hned po vstupu do areálu překvapil ohromný dav, amfiteátr působil zaplněně. Za mě už bylo lidí moc a méně by prospělo. Naštěstí se další dny trochu uvolnilo – buď byly v pátek mohutné alkoholické dýchánky a nebo někdo pojal Metalfest jako dvojkoncert Hammerfall + Powerwolf.
Majesty, Kissin‘ Dynamite, Axxis
První den jsem zahájil Majesty. Ty jsem dřív bral jako „Manowar light“ a nic moc jsem nečekal. Pravdou je, že mě příjemně překvapili. Následující Kissin‘ Dynamite byli příjemně odpočinkoví, ale nic víc z nic nezůstalo. Také na Axxis jsem byl zvědavý – dřív jsem je měl hodně rád, ale později mě nějak přestali bavit. Tak musím říct – koncert super, pořád to funguje. Budu muset zas poslechnout nějaké starší desky. 🙂
Septicflesh, Amorphis
Septicflesh jde naprosto mimo měl, dal jsem si pauzu, jen se vrátil na pár fotek. Amorphis mě bavili kolem desky Skyforger, pak mě taky nějak přestali brát. Zde se tedy kouzlo nekonalo. Navíc ostré světlo nepomáhalo atmosféře jejich vystoupení, které by vyniklo spíš v temném.
Hammerfall, Powerwolf
Hammerfall nepřekvapil ani nezklamal, ale díky velmi příjemně zvolenému setlistu (opírajícímu se převážně o starší věci) jsem si ho hodně užil. A poslední… Powerwolf je prostě Powerwolf. Skvělá show, dobré písničky vhodné pro masové vyřvávání. Ale jinak nic moc navíc. Kdo viděl pár jejich koncertů, jakoby znal všechny. žádné překvapení se nekonalo. Jo, užil jsem si ho parádně, ale už to není to „WOW“.
Elvenking, Beast in Black, Stratovarius
Druhý den jsem začal příjemnými powermetalovými Elvenking. Po nich přišla superkapela Beast in Black. Ty jsem slyšel prvně a byly fajn, jen byl na můj vkus až přílišná podobnost s Battle Beast odkud pochází kytarista (a nejspíš významná část motoru kapely). Powermetalovou část soboty zakončil Stratovarius. Dojem z jejich koncertu je stejný, jako vždycky – několik naprostých pecek a pak spíš průměrnější věci. Plus mi přišlo, že Timo Kotipelto se u některých výšek trochu trápí – ale nikdo nemládneme.
Cradle of Filth, Amon Amarth
Poslední dvě kapely jsou z ranku, který si nikdy sám nepustím. Ale minimálně jsem je ještě neměl rozumně nafocené, tak jsem musel zůstat, jen jsem přední místa v davu nechal opravdovým fanouškům a trochu se stáhl a budu komentovat jen vizuálně. Cradle of Filth byli pěkně nasvícení, okostýmovaní a rozhodně zajímaví. Navíc (překvapivě) na místě, kde jsem stál, byl klid, takže se dalo fotit. Ohromné plus. Proti tomu Amon Amarth byli sice nasvíceni slušně, ale příšerně utopeni v kouři a hlavně byl hrozný šrumec, takže dav se mnou v jednom kuse švenkoval. A bylo to fakt dost husté. Takže fotek mám jen pár a všechny „z nouze ctnost“. Což je škoda, protože vymakaná scéna, kromě hudebníků byli na scéně i bojovníci a souboj… Bylo by hezké, kdyby šlo víc. Mno… není vždy posvícení. 🙂
Civil War, Almanac
První kapela posledního dne byla Civil War. Jak mi přišli dřív méně výrazní, tak jsem na ně asi už víc zvykl a užil jsem si je. Po nich přišel Almanac Victora Smolského. Na něj jsem se moc těšil a nebyl zklamán. Kromě pecek ze svých dvou skvělých alb zahráli i nějaké Victorovy věci z dob Rage. Super koncert, víc asi není co říct.
Death Angel, The 69 Eyes
Následující Death Angel a The 69 Eyes taky nejsou moje parketa, tak jsem je využil k rychlému občerstvení a regeneraci. DA docela i šel, netrpěl jsem :D, zato The 69 Eyes mě málem uspalo. Tak jsem šel radši zmírat nudou do stínu. Ale jen na chviličku, protože pak přišli…
Korpiklaani
… Korpiklaani. Občas si pustím jejich první 3 desky, novější už moc nemusím (písničky mi přijdou buď příliš stejné nebo moc utahané). Navíc moc nemusím ani opileckou image. Ale koncerty mají fajn, energické a živé. Což má i negativní jevy, např. dálnici crowd surferů nad mou hlavou. To jednak háže klacky pod nohám focení a druhak obecně zhoršuje zážitek z koncertu, pokud je toho moc. A to je Korpiklaani vždycky.
Dee Snider
Pro mě poslední byl Dee Snider. Ten musí mít v kapse vlastní atomovou elektrárnu, nevím, kde jinak by bral energii na své vystoupení. Neustále v pohybu, běhá a skáče (a nemá to žádný vliv na jeho zpěv). Navíc skvělá komunikace s publikem, hecuje, občas i docela jízlivě na adresu konkrétních lidí (na MoR 2017 se IMHO už ocitl trochu na hraně šikany). Hrál staré fláky Twisted Sister i znatelně tvrdší z vlastní sólové produkce. A na můj vkus bylo příliš mnoho fuck. Ale co, fuck it, vždyť je to Dee fucking Snider!
Pak už jsem odjel. Jednak ani Arch Enemy není moje srdcovka a bývá na ně zběsilý dav a druhak jsem chtěl mít noční cestu domů za sebou a trochu se vyspat do práce.