Metalfestu se přihodilo přesně totéž, co Masters of Rock před rokem – 5 dní před začátkem festivalu se objevila změna pravidel se zákazem zrcadlovek. Takže jsem (s klením, jak jinak) byl nucen si namísto ní zabalit kompakt.

První festivalový den bylo naprosto ideální počasí – ne moc horko, pod mrakem a profukoval vlahý větříček. Druhý den se už víc rozjasnilo a třetí byl pařák, jaký šlo zažít i dříve. Ale zas se festival obešel bez výraznějšího deště.

Už při příchodu do areálu vyděsila návštěvníky obří a velice pomalu se sunoucí fronta. Posléze člověk zjistil, že se týká pouze majitelů e-ticketů, ale to zjistili, až když se dostali blíže k okýnku – na začátku fronty taková informace nebyla. Nicméně po prvotním šoku bylo možno získat kýženou pásku a vstoupit do areálu.

  • 1. den – Svartsort, Brainstorm, Freedom Call, Sonata Arctica, Nightwish

    První byla vikingská kapela Svartsot, kterou album začíná. Pokračovala powermetalová smršť v podobě celého bloku kapel – BrainstormFreedom Call a Sonata Arctica.

    Zlatým hřebem prvního dne byli symfoniční Nightwish. Snad se nebudete zlobit, že z nich je fotek nejvíce a to jsem se ještě dost krotil. Pravdou je, že jejich show byla opravdu vizuálně vymazlená, zážitek pro oči, takže i ve fotoreportu je to jen hodně letmá představa. Plus mě potěšilo na srdci, že těžiště koncertu leželo ve starších skladbách – ostatně jméno turné „Decades“ ukazuje, že jde o jakousi rekapitulaci dosavadní tvorby.

  • 2. den – Evergrey, Crematory, Equilibrium, Lacona Coil, Accept

     

    Na rovinu se přiznám, že druhý den pro mě byl nejméně zajímavý. Prakticky mě nelákala žádná z kapel s výjimkou headlinera.

    Do kotle jsem přišel až v půli odpoledne na Evergrey. Jejich hudba mi nepřijde špatná, ale pro mě ani extra zajímavá. Následovaly skupiny CrematoryEquilibrium, které byly na mě už moc a bral jsem je trochu jako oběť za to, že večer budou… však víte kdo. Následovala Lacuna Coil, která mi nezpůsobovala žádné utrpení, ale ani mě nějak neoslovovala. Nakonec – nejsem jejich cílová skupina. Ale alespoň se na ně dalo koukat, pódiová image byla zajímavá (i když ta na MoR mi přišla vizuálně přitažlivější).

    A pak konečně odměna za vše – Accept. Ti mají koncerty (pokud pominu skvělou hudbu) tradičně skvěle nasvícené, vizuálně  a choreograficky zajímavé a obří třešní na dortu je Wolf Hoffmann a jeho gesta, postoje a mimika. Takže jako první den, má headliner nejvíc fotek a doufám, že pro vás budou zajímavé.

  • 3. den – Tri State Corner, Xandria, Battle Beast, Alestorm, Rage, Eluveitie, Apocalyptica

    Třetí den byl rozhodně nejrozmanitější. Začal jsem řeckou skupinou Tri State Corner, která se pohybovala kolem hard rocku, ale vyšperkovaného tradičním řeckým nástrojem bouzouki. Pak nastoupila Xandria se svým front-woman metalem. Tuto zpěvačku jsem u nich ještě neviděl, ale jak zběsile pobíhala po pódiu a gestikulovala, bylo vidět, že si koncert vysloveně užívá a energie z ní jen stříkala.

    Dále jsem zdokumentoval další front-women skupinu – Battle Beast. Oproti Xandrii však nikdo o symfoniku ani nezavadil, byl to pořádný řev nabušené tygřice. Pokud jsem u Xandrie mluvil o energii, tak tady to byla protuberance. Při následující změně pódia asi většinu lidí zaskočila obří gumová kachnička a poněkud psychedelická plachta s názvem kapely (a kříženci kachny a banánu). Alestorm sice změnili vizuální image, ale hudebně to byl pořád jejich pirátský metal. A asi bylo rumu dost, takže nastupovaly vedlejší účinky.

    Rage změnili image a muusím uznat, že nový kytarista Marcos Rodriguez má skvělý hlas a snad dostane na dalších deskách prostor u mikrofonu. Faktem ale je, že komplikovanějším písničkám z éry Viktora Smolského se úzkostlivě vyhýbali. Rage tak nastoupilo do linie čisté řezačky. Další na řadě byla švýcarská folková formace Eluveitie, která (minimálně u nás) spouští v publiku běsnění. Letos to bylo klidnější, než dřív, pořád ale asi nejdivočejší z festivalu. Završení celého Metalfestu připadlo Apocalyptice. Ta rozjela show (převážně) na notách Metallicy a důstojně zakončila festival.