Letošní túry po Dolomitech měly centrální místo v Cortině d’Ampezzo, jako předloni. Ale vůbec to nevadilo, míst je tam na pokochání spousty. Co na fotkách uvidíte:
Začali jsme okruhem z Passo Tre Croci přes Lago del Sorapis. Tato cesta mě asi oslovila nejméně – jednak byla nejméně příjemná, jednak byly vyhlídky jen asi třetinu cesty (část cesty k jezeru a zpátky se šlo mezi lesy a chroštím), jednak část cesty pršelo, což zážitku nepřidávalo a nakonec měla možná část vlivu (ne)prospaná noc v autobuse. Naštěstí pak bylo zbytek zájezdu počasí super.
Druhý den se šlo z Passo Falzarego kolem Averau k její chatě, vyběhli k chatě Nuvolau, pak Scoiattoli a skálám Cinque Torri. To už byla cesta plná vyhlídek, od chaty Nuvolau se otevřel celý obzor na všechny strany. U Cinque Torri jsou ukázky opevnění, zákopů a muzeum 1. sv. války pod volným nebem. Síla, zvláště, když si člověk představí, co vše tam museli vytáhnout a v jakých podmínkách bojovat. Pak jsme prošli skrz věže a konec byl v Bona de Dones.
Třetí den jsme si zopakovali túru z předloňska – z Passo Giau kolem Col Piombin, Forcella di Giau, Forcella Ambrizzola (otamtud jsme si jen oběhli obejít kopec kvůli vyhlídkám na druhou stranu) k rifugio Croda de Lago a pak přes Ponde de Ru Curto k parkovišti, kde čekal bus. Tahle procházka je nádherná, kromě výhledů se prochází velkými zelenými údolími (samozřejmě lemovanými skalami a vyhlídky do dálky) a má neuvěřitelně mírumilovnou atmosféru.
Předposlední den začal opět na Passo Falzarego, ale tentokrát na Forcella Travenanzes k rifugio Dibona. Cestou jsme ale odbočili a vyškrábali se k rifugio Giassuni. Od ní se sešlo (právě přes chatu Dibona) asi 1300 výškových metrů k stanici lanovky. Takto cesta byla taky plná naprosto úžasných výhledů.
Poslední den se šlo od stanice lanovky u Rudi Hütte na Kreuzbergpass. To už za začínalo kabonit, objevovala se mlha a nízká oblačnost (ale pořád ještě nepršelo), takže tůra měla zas úplně jinou, krapet ponuřejší, atmosféru. čemuž pomohly i nějaké velké bunkry, co jsme minuli.