Rock Heart 2019

Festival Rock Heart v Moravském Krumlově dospěl už ke 4. ročníku a letošní sestava také ukazovala, že se nejedná o nějakou malou, začínající akcičku. V zámeckém parku zazněla spousta rockové hudby, ale atmosféra zámku způsobila, že festival probíhal v příjemném, pohodovém a klidném duchu.

1. den

První den festivalu byl veskrze český. Začal jsem tedy výjimkou: německou formací Hämatom. Přes strašidelné masky byl jejich metal příjemný a koncert oživený řadou prvků (od střílení z houfnice, přes vhazování růží do publika až po bubeníka bubnujícího během crowd surfingu). 

Pak následovala silná česká série Harlej, Škwor, Dymytry a Arakain s Lucií Bílou. Musím říct, že zvláště poslední dva jmenované koncerty měly pořádnou dávku atmosféry a byly skvělé.

Na záběr byla (pro mě) naprosto hlavní hvězda celého festivalu – King Diamond. Nevím, jak to King dělá, ale přes veškeré zdravotní trable (několikanásobné bypassy) mu to zpívalo jak za mlada. 

2. den

V pátek, čekalo překvapení: inzerovaná Kimaera nebude, někteří členové kapely nedostali víza. Zastoupila je tedy Rumunská skupina Dirty Shirt, která hrála svižný folk metal. Folk samozřejmě v jejich případě znamená něco dost podobného cikánské hudbě. Každopádně to bylo skočné a svižné, zpěváci byli dobří showmani, takže sklidili velký úspěch. V nastoleném trendu pokračovali Infected Rain, kteří skutečně infikovali publikum svou hudbou a skvělou show. Stejně tak následující Anvil, kteří ve 3 a bez velkých efektů dokázali docílit podobného efektu, prostě jen tím, že bylo vidět, ak hrozně moc je hraní baví a užívají si ho. A ano, došlo i na hru vibrátorem.

Po nich přišel na řadu jediný zástupce z naší země – legenda českého metalu, Citron. Zazněly písničky z prvních dvou alb, i novější věci. Samozřejmě nemohla chybět ani Tanja, která s Láďou Křížkem střihla několik duetů.

Dále pak přišly dvě skupiny, které kombinovaly mužský i ženský zpěv – rakouská powermetalová Visions of Atlantic a pak italští gotici Lacuna Coil. Obě tyto skupiny jsou v našich krajích známé a oblíbené, takže měly na své straně silný a mohutný dav. Ten pak přetáhl a posílil páteční headliner – Avatar, který rozjel svoji mohutnou a úspěšnou freak show.

3. den

Pro mě začal den ruskou kapelou Chains of Sanity. Nezněli špatně, ale ještě se musí trochu vyhrát. Po nich následovala slovenská Symfobia. Ta, se dvěmi akčními zpěvačkami, ovládla pódium a jejich koncert příjemně prošel.

Následoval koncert Leave’s Eyes. Tuhle skupinu jsem párkrát viděl a přišla mi poněkud unylá, na mě nudná a celkově mimo můj obzor. Tady jsem byl překvapen, že zpěvačku Liv Kristrine nahradila dynamičtější Elina Siirala a Alexander Krull už nepůsobil jako host, ale plnoprávný člen kapely. Taká jejich koncert byl řízný a plný energie. Dynamičtějšímu vystoupení odpovídalo i několik „vikingů“, kteří dělali na scéně „kulisu“.

Po nich byli Crematory, asi nejtvrdší kousek festivalu, kteří zde našli řadu fanoušků. Pak už následoval Udo Dirkschneider s kapelou U.D.O., který se oprostil od minulosti Accept a jel čistě svůj set. Koncert byl přesně takový, jako měl být a publikum dostalo, co očekávalo. Tento den a celý festival pak završila Apocalyptica, které se svými 3 celly rozpoutala pořádný metal. Nechyběly samozřejmě cover verze Metallicy, ale ani vlastní tvorba.