Barcelona… Všude se říká, jak je skvělá, zajímavá architektura, tak jsme ji chtěli zkusit. Plánovaný (minulý) rok to padlo, tak jsme to naplánovali letos a upřímně: z různých důvodů se nám až tak nechtělo. Ale přece nevysrabíme… Plán byl: není žádný plán, prostě zkusíme jen tak courat a trochu poznat město.
Tenhle plán byl vlastně dobře, protože hned první hodinu po příletu členu naší výpravy ukradli během sekundy doklady (na stanici v metru fakt snad nikdo nebyl. Duch!). Takže zablokovat kartu, do hotelu a otamtud nám poradili nejbližší policajty. Před stanicí už stáli se stejným problémem min. 3 lidi. Policistka řekla, ať přijdeme v noci, že tam nikdo nebude a fungují nonstop. Dobrá. Tak jsme se šli projít, trochu se vyklidnili na pobřeží, dali večeři… Ale nervy pracovaly, protože na MZV nám řekli, že pro náhradní doklad musíme do Madridu (cca 3 hod. cesty a jízdenka 100 euro na osobu a cestu), protože honorární konzulát funguje jen přes prázdniny.
Na stanici jsme přišli v 22:30 a čekali… čekali… čekali… Odbavili i lidi, co přišli po nás, tak jsem se snažil znovu vnutit policistce na recepci. Přes google translator. A celou dobu jsme tam čekali pravděpodobně proto, že nikdo z noční směny nemluvil anglicky! Nicméně intervence pomohla, přinesli protokol a my ho vyplnili sami, oni jen ukazovali, co ještě. Vše přes překladač v mobilu. Ale ve 2 noci jsme byli na hotelu a šli spát.
Druhý den jsme chtěli do parku Güell – jedna ze 2 věcí, co jsme fakt chtěli. (Pozn: druhá, pavilon Miese van der Roha, byl mimořádně tento týden zavřený. Ale ten šel naštěstí okouknout zvenčí.) Věděl jsem, že je lepší koupil lístky předem. Ale říkal jsem si: „Konec října, všední den, je to park – to nemůže být problém.“ Mea culpa. Po nehezké cestě od metra jsme zjistili, že prostě už nejsou. Tak jsme pěčkyt vyrazili k Sagrada Familia, což bylo místo, co mě ani v předstihu vůbec nelákalo, ale je jasné, že ho chce okouknout alespoň zvenku. No, tak se mi to nelíbilo ještě mnohem víc, než jsem čekal (není to můj styl) plus davy lidí. Prostě ta část města byla totální zklamání a pocit „kde jsme se to sakra ocitli?“ Ale večer jsme našli i pro nás hezčí část, plus jsme se dovolali na konzulát a tam nám řekli, že v Barceloně normálně fungují, takže nikam jezdit nemusíme.
Další dny jsme objevili i hezká místa (z provařených: La Rambla i čtvrť Gothic nás vůbec nezaujaly a patří k tomu horšímu), vyřešili doklad… Takže celkové dojmy: Barcelona je město protikladů. Jeli jsme tam podívat se na architekturu, tak jsme koukali a zjistili jsme, že vedle sebe jsou totálně nesourodé domy, doslova „každý pes, jiná ves“. Z nějakého záhadného důvodu to skvěle funguje, doplňují se a je to zajímavé. Nadchlo nás řešení větších ulic: uprostřed široká „pěší zóna“ v aleji krásných vzrostlých stromů a auta jezdí po stranách (styl „kruháč“ – jednou stranou tam, jednou zpátky), do toho krásně integrované cyklostezky (ať už v části pro auta nebo pro pěší, každý věděl, kde je jeho místo, lidi to respektovali a tak to krásně fungovalo). Samozřejmě krásná pláž a moře (jen na procházku, na koupání spíš pro otužilce). Metro (ničím jiným jsme nejezdili) má standard, na který jsme zvyklí z Prahy, tedy skvělé. Z negativ: kromě těch krádeží byl na ulicích hodně smrad a špína. Před odletem jsme na chvíli skočili do McDonalda a litoval jsem, že nemám ochranný oblek. Prodavači a lidi ve službách (kromě hotelu) byli otrávení a neochotní – mnohem víc, než ui nás. (Chápu, že je turisti štvou, ale když dělám ve službách, holt to musím překousnout).