Dlouhá léta vrtal odborníkům nejen v USA a Sovětském svazu (později v Ruské federaci), ale i po celém světě, osud expedic obou mocností na Ostrov Olihní v Aleutách. Tato otázka se však – nejspíš kvůli mocenským či geopolitickým zájmům – nikdy nedostala do širšího povědomí. I mezi záhadology vzbuzovala mnohem menší pozornost než například osud Ďatlovovy expedice. Možná i proto, že v tomto případě neexistují žádné stopy, žádné útržky informací, které by mohly podnítit další spekulace.
Zlom nastal až s objevem v „pamětní místnosti“ vesničky Tuliag. Mezi místními artefakty byla nalezena stará dřevěná bedna, kterou prý před desítkami let vyplavilo moře. Uvnitř ležela sada poškozených fotografií – a jaké bylo překvapení badatelů, když se jim podařilo ztotožnit osoby na snímcích jako členy expedic z roku 1957.
Zvláštní je, že všechny fotografie byly poškozené na okrajích, přestože pouzdro bylo jinak neporušené. Co tento zvláštní jev způsobilo, se už dnes můžeme jen dohadovat. Bedna bohužel neobsahovala žádné další předměty. Její rozměry naznačují, že odesílatel do ní mohl chtít vložit i něco dalšího – deník, složky se záznamy, nebo dokonce vzorky – ale stejně tak je možné, že odesílatel prostě neměl nic jiného, v čem by snímky poslal.
Další neobvyklou skutečností je, že v bedně chyběl jakýkoliv vzkaz či popis. Zdá se, že fotografie byly vhozeny do moře spíše ve spěchu, možná jako zoufalý čin či spontánní rozhodnutí, než jako promyšlený pokus o sdělení. Ať už to bylo jakkoliv, spolu s několika novinářskými fotografiemi pořízenými před odjezdem obou výprav jde o jediné střípky dokumentující osud expedic. Ale ani historici z nich nedokáží složit ucelený obraz dění na Ostrově Olihní.
Skutečný příběh tak zůstává obestřen tajemstvím. Možná nám jen dává prostor pro vlastní fantazii… nebo naznačuje, že je načase vyslat na Ostrov Olihní novou expedici, která by odhalila pravdu.